Konflikt na Ukrajině trvá. Ať chceme, nebo nechceme, týká se nás všech. A stejně jako se koronavirus nedal ukřičet, utlouct argumenty a přetlačit silou, nelze ani události na Ukrajině vytěsnit, odehnat z našich životů odmítáním nebo ohýbáním reality.

V předchozím textu Čistému vše čisté... jsem pojmenovala, že příčinou současného dění kolem Ukrajiny je to, že se lidé stále ještě nenaučili rozeznávat co je co a nechávají se oklamat všemožnými iluzemi. Není to nic nového, je to příběh opakující se celé věky, jen se v každé generaci zrodí nové "moderní" iluze. Vím, že je to hodně obecné...

Nevím, jestli se mi podaří dát do slov vše, co cítím, ale vím, že se o to musím alespoň pokusit. Situace na Ukrajině mobilizuje k hledání řešení a při pohledu na to, jak daleko vše zašlo, se zdá být logické, že je třeba jednat rychle a ve velké síle. I proto mají lidé tendenci spojovat síly a koordinovat pomoc.

Od okamžiku, kdy se Martinovi otevřela schopnost jasnovidění, s překvapením postupně zjišťoval, že duše všech pozemských bytostí zdaleka nevypadají stejně. A když si tak prohlížel pravou podstatu jednotlivých duší, začal se postupně skládat dílek k dílku a vznikal nám před očima velice zajímavý obrázek Božího Stvoření.

Co/kde je vlastně pravda? Komu/čemu lze věřit? Které cesty, řešení, přístupy jsou ty správné?

To, že víte a máte poznání, neznamená nutně povinnost sdílet ho s ostatními a být pro ně srozumitelní.