Tvoříme budoucnost, nebo jen opakujeme minulost?

Spousta lidí se řídí pravidlem, že o svých plánech raději nemluví, dokud se jejich sen, záměr, projekt nedostane do fáze, když už mají pocit, že realizace pokročila natolik, že se vše naplní a povede tak, jak chtěli.

Byly doby, kdy mi takový přístup připadal jako nepochopitelné tajnůstkaření či přežitá pověrčivost.

Jako inspirátor jsem od podstaty autentický člověk, sdílím bezprostředně a hodnotu vidím právě v otevřenosti a upřímnosti. Časem jsem ale pochopila, že všichni lidé nejsou jako já a mnozí hrají se svými myšlenkami a energiemi jiné hry. 

A díky tomu, že spolu s Martinem už téměř 13 let zkoumáme a popisujeme energetické zákonitosti, jsem pochopila, nejen jaké hry to jsou, ale i to, co se v nich dát vyhrát nebo prohrát.

Velmi zjednodušeně se dá říct, že světy vysokovibračních bytostí jsou ve srovnání s naší realitou velmi transparentní. Vše je viditelné a známé všem, pokud to chtějí vidět. Bytosti se tak propojují a spolutvoří v souladu a rezonanci. Vše je tady a teď. Ve srovnání s našimi životy se vše děje velmi rychle. 

Naopak naše realita, kterou tvoříme my lidé svými myšlenkami a činy, je z energetického hlediska jako chaotické a nepřehledné velkoměsto, kde nám vysoké zdi domů brání v širším výhledu, oslňují nás reflektory aut a neony blikajících reklam, ohlušuje nás neustálý hluk a vše je permanentně zahaleno do těžkého smogu.

Cokoliv uvidět, s kýmkoliv se potkat, spolupracovat, cokoliv zrealizovat je v těchto podmínkách mnohem náročnější než ve vysokovibračních světech.

Znamená to, že nás vše stojí víc energie a realizace je mnohem pomalejší. Navíc není jisté, že nám to někdo nepřekazí. Takže se zdá být logické, že máme tendenci si pak to těžce vydobyté chránit. Tím přibývají další zdi a situace je ještě více nepřehledná než před tím.

Jak asi správně tušíte, je to začarovaný kruh.

Vše je tady těžší právě proto, že jsme kdysi začali hrát hry na tajemství, na výjimky, dělat kličky a schovky. Odkládáme věci "na potom, někdy, možná..." Neřešíme věci průběžně a ty pak narůstají, deformují se a vzdalují nás od sebe i od žádaného výsledku.

Tím tvoříme (nebo spíš deformujeme) čas a prostor, ve kterém řešení není tady a teď, jako ve vysokovibračních světech, ale odsouvá se kamsi do budoucnosti.

Problém ale je, že čím víc to děláme, a upíráme své naděje do budoucnosti, tím víc se nám skutečná budoucnost (ve smyslu řešení, naplnění, vysvobození) vzdaluje.

Krizový režim "teď to vydržím a pak bude dobře" jen způsobuje další neřešení věcí tady a teď a jejich odsun do budoucnosti.

V budoucnosti tak nakonec místo vysněných krásných zítřků potkáváme opět svou minulost. Platí to na úrovni jednotlivce i pro lidstvo jako celek.

Je to opravdu jako začarovaný kruh. Minulost se stále opakuje a bude se opakovat - dokud nebudeme ochotni vidět sebe i svět v pravdě, dokud k sobě nebudeme upřímní a otevření. 

Asi namítnete, že pokud žijeme ve světě, který dokáže být krutý, nepřehledný a nebezpečný, je pochopitelné a ospravedlnitelné, že máme tendenci být opatrní, chránit se, nedůvěřovat si navzájem.

Ano, když hrají hry ostatní a vy jste otevření, skutečně to může být zraňující až nebezpečné. Nijak to nezlehčuji. Myslím, že to všichni známe. Když jste v tom sami, je to náročný úkol.

I proto píšu tento text. Vím, že těch, kteří mají tendenci držet věci postaru, být neupřímní, uzavření, neřešit věci, jen držet a vytěsňovat, je stále většina. Nemusí být nutně zlí. Často mají dobré úmysly nebo fungují spíš automaticky. Jen jim nedochází, že tím ubližují sobě i ostatním.

Proto je potřeba, aby lidí, kteří chápou, že Pravda je univerzální lék, bylo víc. Aby se vzájemně podporovali, nepochybovali a začali měnit společný prostor.

Pravda skutečně vítězí. Je to kouzlo, které vysvobozuje z časové smyčky a přetíná onen začarovaný kruh. Odlehčuje, otevírá nové možnosti a přibližuje k sobě to, co bylo odděleno.

Kdybych měla shrnout do jedné věty to nejzásadnější, co jsme se od vysokovibračních duší za ta léta dozvěděli, tak je to právě to, že nejdůležitější vysokovibrační kvalitou je Pravda. Ať je jakákoliv.

Ano, vidíte dobře. Pravda stojí ještě před Láskou a jinými kvalitami, které jsou tradičně považovány za duchovní ctnosti.

Symbolicky řečeno: Kdyby se Adam s Evou tehdy před Bohem neschovávali, zahodili ten fíkový list a byli opět nazí, mohli zůstat v Ráji. Žádný energetický propad by nezažili. Žádná bolest, dřina a utrpení nemusely být. Protože ale zakrývali sebe i to, co se stalo, utíkali před důsledky svého činu, situace byla nepřehledná a božská pomoc nemohla přijít.

Pokud tedy chceme, aby se to, co je pro nás ve vysokovibračních světech připraveno, stalo skutečností, musíme se prostě otevřít. A tím je tzv. "dědičný hřích" smazán.

Mějte záměr vidět v Pravdě a být viděni v Pravdě - a budoucnost se před vámi bude otevírat.

© Iva Uhlířová, 2026.

Článek je určen primárně pro absolventy našich přednášek a seminářů, kde všechny výše užívané pojmy blíže vysvětlujeme. Smí být šířen, kopírován a používán pouze pro nekomerční účely, a to jen v nezkrácené podobě, s uvedením autorky článku a zdroje s aktivním odkazem.