Pár poznámek ke koronaviru
Nedá mi to, abych přece jen nenapsala pár myšlenek, postřehů, vhledů které mi přicházejí v souvislosti s koronavirovou vlnou. Přiznám se, že zpočátku se mi do toho moc nechtělo. Nicméně dotazy, reakce, pocity mnohých z vás, kteří se na nás obracíte, mě nakonec přiměly ke sdílení.
Cítím, že je důležité, zkušenost, kterou teď procházíme, chápat v mnohem širším kontextu. Není žádným tajemství, že žijeme v období, kdy nabraly na obrátkách snahy o energetický vzestup planety Země. Znamená to, že všechno to, co kdysi dávno energeticky ztěžklo, ztratilo vědomí a uzavřelo se vývoji, je potřeba znovu oživit, zvědomit a vrátit do hry v aktuálních podmínkách. Všechny roviny bytí, které byly z této reality v minulosti vytěsněny, vše, co zůstalo nedořešeno, odloženo, překryto, je potřeba znovu uvidět, procítit, alespoň v nějaké demo verzi prožít a začlenit do života této reality.
Mnozí z vás to velmi dobře znají, protože na individuální úrovni takovými procesy procházejí . Řada lidí už pochopila, že ke své síle a potenciálu se dostanou jen skrze vnitřní poctivost, pravdivost a otevřenost. K tomu je třeba nemalé odvahy, protože je potřeba vykročit do vrstev, energií a míst, kde už dlouho (nebo takto) nikdo nebyl. A stejně tak je zapotřebí velké důvěry, někdo by řekl víry, v Boha, v Život, v to, že cesta existuje, i když ji momentálně nevidíme.
A totéž se samozřejmě děje i na dalších úrovních - na úrovní národů, krajiny, náboženství a jiných větších celků. Je třeba pochopit, z čeho skutečně vyrůstá život na této planetě, jak se tady vše doopravdy utvářelo, jaké jsou skutečné toky energií. Je zkrátka nutné pochopit, co je podstata a co jsou nánosy, pokřivení a parazitující energie. Je potřeba se zkrátka naučit rozlišit skutečnou sílu, vycházející z vnitřní podstaty, od síly získané parazitováním na síle někoho jiného.
Není to snadné, protože k odklonu od podstaty došlo už velmi dávno, a my nic jiného než zderformovaný a pokřivený svět neznáme. Přijde nám to normální. Náš mozek má problém představit si něco jiného. Dáváme rovnítko mezi náš pokřivený způsob existence a Život. Říkáme, že na Zemi je život, chceme udržet věci při životě, chceme si zachránit život atd. A co když je to všechno úplně jinak?
Co když tady věci zanikají, co když umíráme právě proto, že tady není skutečný Život, ale jen jakýsi jeho zbytek? Co když je náš potenciál a energetické možnosti této reality mnohem větší?
Abychom se k síle a podstatě této reality propracovali, abychom ji otevřeli, je k tomu třeba odvahy ke změně a touhy po pravdě. A právě kolektivní záměry v tomto duchu, zejména sílící touha po pravdě, už otevírají a povzbuzují staré energetické vrstvy, aby se probudily a osvobodily. Jejich energie tak vstupuje do naše života, do našeho vědomí, prostupuje našimi těly. Je potřeba je vnímat správně, pochopit jejich skutečnou úlohu, nebát se a zůstat otevření.
Vnímám, že koronavirus je jedním z projevů těchto energií. Není rozhodně jediný a není první ani poslední. A jsou lidé a země, které jsou s těmito starými energetickými vrstvami spojené víc než jiné. Tudíž tyto energie a témata s nimi spojená vstupují do našeho života přes ně. V českém národě a na Slovensku je naopak velké množství otevřených a aktuálních jedinců. Jsme více než jiné národy spojeni s těmi nejaktuálnějšími jemněhmotnými světy.
Naším úkolem je proto udržet tyto probouzející se staré, a řekněme si to na rovinu, někdy velmi bolavé, frustrované, často děsivé, a v každém případě velmi silné a intenzivní energie na správné dráze. Jinými slovy, měli bychom držet vědomí, držet pole důvěry, naděje, víry v Život, v možnosti, které se vždy vytvoří, když potřebujeme. Nepodlehnout strachu, protože ten by zase přinesl jen vytěsnění, odklad a novou (sice moderní, ale přece jen opět) deformaci. Když to zvládneme, energie se rozlije, zjemní, uzdraví a posílí nás.
Tento postoj není závislý na žádných konkrétních opatřeních či protiopatřeních, která jsou v souvislosti s virem zaváděna. Vědomí funguje s rouškou i bez, doma i venku. Ať jíte česnek nebo těstoviny. Jak už kdysi řekl Ježíš: "Co je císařovo - císaři, co je božské - Bohu." Proto si nedělejte zbytečné starosti a dělejte, co umíte, co můžete a co je potřeba.
Věřím, že to zvládneme a že vyjdeme z této zkušenosti moudřejší a silnější.
© Iva Uhlířová, 2020. Článek smí být šířen, kopírován a používán pouze pro nekomerční účely, a to jen v nezkrácené podobě a s uvedením autorky článku a zdroje s aktivním odkazem.