Kamila

Milá Ivo, milý Martine,

po včerejším tematickém večeru Poselství kamenů ve mně zůstalo mnoho pocitů a silná potřeba Vám poděkovat.
Děkuji Vám nejen za včerejší vzácný společný čas, za jednotlivá setkání, slova a poznání, která jste mi předali, ale také za něco mnohem hlubšího, co se jen obtížně vkládá do vět.

Vaše práce se skutečně dotýká lidských životů a její význam pokračuje i dávno poté, co setkání skončí. Některá Vaše slova se ve mně otevírají až postupně, v různých životních situacích, a pokaždé mohou ukázat další vrstvu toho, co jsem dříve ještě nedokázala zahlédnout.

Děkuji Vám za to, že člověku nenabízíte hotové odpovědi, ale pomáháte mu uvidět, vnímat a postupně se přibližovat sám k sobě. Za otázky, které v nás zůstávají, za nové souvislosti i za chvíle, kdy něco, co bylo dlouho ukryté, najednou dostane své jméno a smysl.

Vaše práce mě provází mnohem více, než možná tušíte. Není pro mě cestou k nějakému konečnému bodu. Je živým procesem návratu k sobě, k větší pravdivosti, vědomí a důvěře ve vlastní vnímání.

Velmi si vážím také toho, jak tuto cestu tvoříte společně. Každý z Vás do ní přináší něco jedinečného a právě ve Vašem propojení vzniká prostor, který nelze nahradit pouhými slovy ani předanými informacemi.

Děkuji Vám za Vaši odvahu, vytrvalost a opravdovost. Za všechno viditelné i za mnohé, co při své práci vytváříte tiše a co se možná nedá nijak změřit. Přesto to v nás žije, proměňuje nás a skrze nás se dotýká i dalších lidí.

Včera jsem měla tu čest znovu pobýt ve Vaší vzácné společnosti. Odnáším si z tohoto večera nejen nové poznání, ale především hluboký pocit vděčnosti, že Vás mohu potkávat na své životní cestě.

S hlubokou vděčností a úctou
Kamila