Země, která nepotřebuje zachraňovat
Tak jsem četla, že prý potřebujeme nějakou silnou a výraznou osobnost, aby dokázala trumfnout současnou vládní garnituru a vyhrát příští volby. Ti stávající představitelé opozičních stran jsou prý příliš nudní, obyčejní a slušní. Pokud se prý nezjeví nějaký silný lídr v již existujících stranách nebo silná nová strana, která by dokázala zaujmout voliče, je naše demokracie ztracena.
Zdá se to být logické. Sílu je třeba porazit ještě větší silou.
Jak ale porazit někoho, kdo dává tolik energie a peněz na sebepropagaci a je ochoten kvůli úspěchu udělat cokoli? Jak víc zaujmout, nezradit přitom sám sebe a nestát se podobnou karikaturou?
Možná to těm, co volají po výrazných lídrech, nedochází, ale jakmile kdokoli přistoupí na tuto hru, stane se podobným svému soupeři - a tím pádem už vlastně nebude žádnou skutečnou alternativou.
Proto tento text nebude o hledání lepšího lídra - ale o tom, že ho vlastně nepotřebujeme.
Vidím totiž řešení spíš jinde. Nejdůležitější podle mého názoru je, aby dostatečné množství lidí pochopilo, že naše země je opravdu velmi dobré místo k životu.
Každý, kdo chce, může se tady vyjádřit, růst a seberealizovat. Ti, kteří jsou opravdu nějak znevýhodnění, nejsou ponecháni osudu. Krajina je přívětivá, pestrá, bez extrémů. Lidé jsou tu vesměs chytří, tvořiví, vnímaví a ochotní si pomáhat.
Taková země nepotřebuje zachraňovat.
Stačí jenom rozvíjet ty dary, které už máme, a spolupracovat. A na to nepotřebujeme mít v čele státu žádné hvězdy sebepropagace.
Naopak, politici by měli být jedni z nás - běžní lidé, kterým ale záleží na lidech i prostředí, ve kterém žijí. Volby přece nejsou konkurz na herce do velkorozpočtového filmu ani na tváře pro titulní stránky módních časopisů.
Politici nemusí být krásní, zábavní a umět se tvářit na fotkách.
Klidně mohou být někdy nudní, unavení nebo udělat občas chybu. Důležité je, aby byli čestní, pravdomluvní, vnímaví, měli rozhled a ochotu spolupracovat s ostatními.
Rozdíl mezi aktivním politikem a aktivním občanem by měl být jen velmi malý. Politik nemá být chápán jako člen nějakého elitního spolku vyvolených a nedotknutelných, a občan zase nemá očekávat, že politik je božstvo, které mu má zajistit skvělý život.
Ta současná polarita mezi světem politiky a běžnými občany je velmi nezdravá a není v souladu s vysokovibračními kvalitami.
Víte, že při různých příležitostech připomínám, že ve vysokovibračních světech není žádná hierarchie. Není tam ale ani anarchie či chaos. Řekněme, že je tam řád, struktura, logika, zákonitosti, kdy každý ví, jak věci fungují, co kam patří a kam co vede.
A ten systém všichni respektují, protože prostě ví a cítí, že je to pro ně dobré.
Ani Tvůrci nejsou žádnými absolutními vládci, ale tvoří jen možnosti a vzory, které ostatní následují ne proto, že musí, ale proto, že se jim prostě líbí a dávají jim smysl.
Víte taky, že hned na úvodní přednášce zdůrazňujeme, že nějaký typ duše není lepší nebo horší, nikdo není důležitější než někdo jiný, nikdo není silný a nikdo není slabý. Jsou jen různé rozměry, perspektivy a druhy síly. Pro Celek jsou důležití všichni, každý má své místo a síla je v návaznosti a spolupráci.
To znamená, že v tuto chvíli neexistuje ve vysokovibračních světech žádný božský předobraz pro jakoukoliv nadřazenost, výlučnost a koncentraci velké síly a moci. Není žádný vysokovibrační předobraz spasitele. To je lidský konstrukt, zbožné přání, sen.
Z toho vyplývá, že nelze dosáhnout velké moci a síly souladným způsobem.
Dokud tedy lidé touží po silném kladném hrdinovi, který vše v dobré obrátí, musí být nutně zklamáni. Buď se z hrdiny vyklube darebák, nebo se ukáže, že není tak silný a všemocný a nevyřeší vše, v co lidé doufali (což se zřejmě stalo i Ježíšovi).
Je paradoxem, že v předchozí vládě bylo 5 členů (včetně premiéra), kteří měli tvůrcovské duše. To je velmi nadstandardní, a přesto to nestačilo. Lidé čekali víc.
Teď máme vládu jedinců, u kterých většinou vůbec o spojení s duší nemůžeme mluvit. Jak absurdní ve státě, kde má téměř veškeré obyvatelstvo vysokovibrační duše.
Přesto není tím klíčovým řešením, že tu vyroste nový silný lídr. To by jen přispělo k další polarizaci. Mnohem přirozenější (a v souladu s vysokovibračními kvalitami) je, aby především povyrostli a dospěli občané.
A stačí možná docela málo - docenit věci, které se někdy zdají být tak obyčejné a samozřejmé.
© Iva Uhlířová, 2026.
Článek je určen primárně pro absolventy našich přednášek a seminářů, kde všechny výše užívané pojmy blíže vysvětlujeme. Smí být šířen, kopírován a používán pouze pro nekomerční účely, a to jen v nezkrácené podobě, s uvedením autorky článku a zdroje s aktivním odkazem.