Ukazuje se, že dozrál čas, kdy je potřeba aktuálně a jednoznačně pojmenovat, popsat Boží zákonitosti, které tvoří a ovlivňují život ve vesmíru. Je to krok otevírající další vývoj, krok, který je nezbytný k uvolnění zacyklení, do kterého se vývoj v této části vesmíru dostal.
Je čas popsat zásadní pravdy a kvality, které v sobě někde hluboko cítíme, abychom se o ně mohli opřít a abychom už nemuseli hledat, dohadovat se, tápat, pochybovat..., ale abychom už konečně mohli v plné síle začít všichni tvořit.
Základním pilířem, na kterém stojí Božské tvoření, je sebe-vědomí, tedy vědomí sebe sama, své individuality. Jinými slovy: tvoření se děje skrze individualitu. Veškerá energie je projevem něčí individuality, něčího sebe-vědomí, vědomí vlastní energie, vědomí vlastní Božskosti a možností jejího vyjádření.
Ještě jinak řečeno: vše ve vesmíru je bytost. Jakýkoliv projev života je sebevyjádřením nějaké bytosti, nějaké duše. Ve vesmíru není nic takového jako "energetický socialismus", kdy všechno je všech a nic není ničí, nikdo za to nezodpovídá, nikomu to nepatří, a tak k tomu nemá vztah a každý si z toho může brát. Je zde naopak naprosto jasně definované "soukromé vlastnictví", kdy je dáno, co je čí, a je vidět, kdo co a jak tvoří. To znamená, že každá energie tvořící život je něčí. Nebo ještě jinak: je to někdo, jehož energetické pole s konkrétními projevy vnímáme.
Vesmír je tvořen energetickými poli různě velkých duší. Dá se říct, že je zde mnoho úrovní Bohů tvořících světy. Boží řád je dokonalý v tom, že je zde přímá úměra: čím vyšší vibrace, tím větší duše, tím také větší vědomí a tvoření Božskosti a tím také větší síla a vliv energie takové bytosti. To znamená, že v souladu s Božím řádem je to tak, že síla a vliv je automaticky provázán se sílícími Božskými kvalitami, s rostoucí bezpodmínečnou láskou.
Znamená to, že život, růst, expanze jsou podmíněny vědomím individuality, tedy vědomím Božských kvalit toho, kdo tvoří. Ztráta vědomí vlastní individuality, vědomí sebe sama, vede ke ztrátě energie a k postupnému zániku toho, co bylo vytvořeno. Nic, co nemá vědomí Božskosti, co v sobě nevnímá neomezený Božský potenciál, není schopno vývoje a nemá šanci na dlouhodobou existenci.
Samozřejmou součástí a zároveň nezbytnou podmínkou zachování života je svobodná vůle. Jen tam, kde je svoboda, jsou nekonečné možnosti, je otevřený vývoj, neomezené možnosti sebevyjádření vlastní individuality a tím pádem i dostatek energie, nárůst, život, hojnost a láska.
V rámci svobodné vůle se v minulosti stalo, že určité velmi staré bytosti vnímaly samy sebe jako nadřazené bytostem novějším a začaly prosazovat svou představu o tvoření. Nechtěly se vyvíjet, růst, získávat nové zkušenosti, hledaly jen cesty a další zdroje energie, aby mohly udržet staré principy. Podařilo se jim zpochybnit a oslabit sebe-vědomí mnoha mladších duší a získat tak jejich energii.
Tady je počátek jakéhosi "odklonu od Boha", kdy mnoho nesouladných kvalit, zákonitostí i bytostí bylo stvořeno s relativně velkou silou a z ukradené energie. Tyto vlivy bohužel zasáhly i do vývoje sluneční soustavy a Země a způsobily zde pokles energie, velká energetická pokřivení, zablokovaly vývoj a přivedly mnohé místní duše do zapomnění. Přes různá období, kdy to tady bylo o něco lepší a přechodně se podařilo vibrace na Zemi zvednout, nepodařilo se zatím zpochybněným starým duším tvořícím realitu této části vesmíru vrátit zpět vědomí vlastních Božských kvalit.