Vůle k Pravdě
Celé roky nám naše duše připomínají, že ta nejdůležitější vysokovibrační kvalita je Pravda. Že stojí dokonce i před Láskou. A tak vytrvale spolu s dalšími, kteří to cítí stejně, tvoříme pole Pravdy. Při různých příležitostech připomínáme všem, aby v každé životní situaci měli nejprve záměr vidět vše v Pravdě, protože jen tak se mohou zrodit skutečně kvalitní řešení.
Před pár dny jsem si uvědomila, že Pravda už vidět je. Je vidět velmi zřetelně. A každý, kdo chce, ji může vnímat a mít jasno. Problém je ale v tom, že to není vždy hezký pohled.
Proto čím víc je vidět, tím víc se jí někteří brání. Mnozí jsou z minulosti zvyklí ji ignorovat a budovat dojem síly tím, že věci, které se jim nehodí, jednoduše popírají. A řekněme si upřímně, dřív to skutečně fungovalo. Ignorantství a zarputilost vítězily - a byly dokonce považovány za sílu osobnosti, za odolnost.
Pro takové lidi to bylo vlastně snadné, ta cesta se nabízela sama, protože vědomých lidí tu bylo opravdu málo. Většina Pravdu spíš jen tušila a snadno propadali pochybnostem. Pole Pravdy proto bývalo spíš mlhavé a bylo snadné ho ignorovat, odsouvat kamsi do sfér snění či bláznivosti.
Ale dnes už je to jiné. Vědomých lidí toužících po Pravdě přibylo, energetické pole Pravdy sílí a udržet dlouhodobě jakoukoliv iluzi je téměř nemožné. Ta deziluze ale docela bolí. Jako bolí hlava, když se člověk vzpamatovává z kocoviny.
Dlouhodobě budovaný sebeobraz mnohých jedinců se rozpadá. Mnohé představy o světě se ukazují jako naivní a krátkozraké. Není to příjemné, ale je to velká příležitost ke zvědomění a k nastartování pozitivních změn.
Je proto smutným paradoxem, že někteří na tuto šanci místo sebereflexe reagují tím, že se obrní, ještě víc se zpevní, případně útočí vůči těm, kteří Pravdu reprezentují.
A tak mi došlo, že v této fázi už Pravdu nestačí jen vidět. Přišlo mi, že je třeba, aby rostla vůle k Pravdě, tj. vůle a ochota žít a tvořit v souladu s tím, co vím a cítím. Tím se z polohy inspirátora, tedy toho, kdo hledá, mapuje, přemýšlí a pozoruje, posouváme do role realizátora, tedy toho, kdo už se zorientoval, kdo ví, co je co, a podle toho se rozhoduje a jedná.
Když každý z nás udělá byť je malý posun na této cestě, Pravda přestane být ideálem, snem a začne se stávat realitou. Není to nutně o velkých silných gestech, radikálních změnách ani vyvolených jedincích. Ta síla je spíš v šíři, v množství menších kroků mnoha lidí, kteří ví, co je hodnotné a pravdivé.
Není už potřeba čekat na spasitele a na hrdiny, kteří nás zachrání. Nikdo nemusí nést kříž a obětovat se, aby se věci změnily k lepšímu. Když se nebudeme cítit bezmocní, nebude tady prostor pro růst těch, kteří nad námi chtějí mít moc.
Můžeme se stát všichni hrdiny svých životů - v každodenních krocích, malých gestech i odvážných rozhodnutích - na cestě k tomu, co cítíme jako hluboce pravdivé, cenné a důležité.
Čím víc nás bude, tím to vše bude samozřejmější, přirozenější, lehčí a krásnější.
Krásné Vánoce a šťastné vykročení do roku 2026!
© Iva Uhlířová, 2025.
Článek je určen primárně pro absolventy našich přednášek a seminářů, kde všechny výše užívané pojmy blíže vysvětlujeme. Smí být šířen, kopírován a používán pouze pro nekomerční účely, a to jen v nezkrácené podobě, s uvedením autorky článku a zdroje s aktivním odkazem.