Nová úskalí hledačů pravdy

Co/kde je vlastně pravda? Komu/čemu lze věřit? Které cesty, řešení, přístupy jsou ty správné?

Tyto otázky byly aktuální vždy, co je člověk člověkem. Nicméně tváří v tvář situacím, jako je ta současná, si je všichni klademe mnohem aktivněji. Paradoxem ovšem je, že čím více hledáme ty správné odpovědi a čím rychleji je chceme najít, tím více se nám vzdalují. I proto bych v současné náročné době chtěla připomenout jednu zákonitost.

Duchovní vývoj v této realitě směřuje k projevení a zvědomování čím dál větší rozmanitosti, pestrosti a mnohorozměrnosti.  Jde o možnosti, které tu vždy byly (jsou oním božím veškerenstvem), jen my jsme je neviděli a neprožívali jsme je proto ve svých životech. Čím více se ale  lidé v rámci duchovního vzestupu otevírají a zvědomují, tím více možností, variant, pohledů vstupuje do hry. Je to jednoznačně pozitivní a nezbytné pro zachování života, protože tato realita potřebuje nové možnosti. Spousta současných problémů totiž nemá na úrovni dosavadního způsobu života řešení. 

Je třeba si uvědomit, že předchozí generace byly jiné než my dnes. Lidé byli uzavřenější, a proto byli více energeticky stejní. Jejich životy byly proto v mnohém stabilnější a předvídatelnější. (Některé národy takové zůstávají dodnes.) Bylo proto mnohem snazší přinášet univerzálně platná řešení a opírat se o generacemi ověřené zkušenosti.

Už několik let hovoříme o tom, že přichází doba, kdy nebude možné jednoznačně říct: "Máš ty a ty potíže, užívej ty a ty léky, tu a tu bylinu, jez či nejez toto, dělej či nedělej ono." Naše poznatky postavené na dlouholetých zkušenostech přestávají platit. A je úplně jedno, zda jste zastánci klasické medicíny či alternativní. Přestává stoprocentně platit obojí, protože se naše těla energeticky otevírají, rozbalují, rozvolňují a my musíme ve svých životech najednou počítat s více rozměry existence. Včera mohlo něco platit, ale dneska už je to jinak. Protože ani vy nejste stejní jako včera. Je třeba přijmout rozmanitost a proměnlivost světa. Čím více se otevíráte, čím jste duchovně dál, tím více je váš svět živý a proměnlivý.

Ti, kteří lpí na určitých cestách, pohledech, řešeních, budou čím dál víc smutní, rozladění a vystrašení z toho, že už svět není takový, jaký býval, jaký znají. Je jen důsledkem jejich lpění, že se pak nebudou schopni v životě orientovat a nebudou se cítit bezpečně. Můžou mít dokonce pocit, že se svět dostává do chaosu, blíží se kolaps civilizace nebo se nás někdo snaží zničit. A budou o tom možná chtít přesvědčit ostatní a zabránit domnělému nebezpečí. Ale to je hluboký omyl. Proměnlivost a mnohorozměrnost není kolaps. Kolaps hrozí, až pokud bychom tomu uvěřili.

Jsme různí, a je to dobře. Vysokovibrační duše, které se nyní  ve velkém inkarnují, podporují u každého jedince nalezení jeho vlastní cesty, vlastní pravdy, svého jedinečného místa v rámci existence. Pokud jste byli na naší úvodní přednášce, tak víte, že pojmenováváme perspektivu a cesty jednotlivých typů duší. Zdůrazňujeme přitom, že žádný typ, žádná energetická kvalita není lepší a důležitější než jiné. Každá cesta může být za určitých okolností ta pravá a nejlepší. Každá má svůj čas a své místo. Tatáž kvalita může být za určitých podmínek požehnáním, darem, výhodou, a za jiných podmínek slabinou, nevýhodou a příčinou utrpení. Dobro a Zlo mají tutéž tvář. Nejsou tady žádní jednoznační "Světlonoši" a "Temnodějové". To je něco, co spousta lidí stále nechápe. Hledají jednoznačné viníky svých problémů a v domnění, že je našli, bijí do svých bližních, kteří jsou na tom podobně jako oni.

Jsme různí a budeme různí čím dál víc. Je třeba se s tím smířit, neztrácet čas a energii v nesmyslných šarvátkách a proměnit to konečně ve výhodu. Na cestě nás ale čekají různé výzvy a úskalí:

1. Až dosud bylo nepsaným testem pravdivosti MNOŽSTVÍ. 

Pokud se něco opakuje často, je to zákonitost. Pokud stejný postoj, stejný názor sdílí více lidí, je to pravda. Pokud určité řešení zafunguje mnohokrát, je správné. / Pokud nefunguje vždy, není správné...

Takový způsob uvažování je ale nebezpečná past. Nicméně upozornění na její existenci už stálo v minulosti život mnohé inovátory. Proto...

2. Je třeba se vzdát touhy po jedné absolutní, univerzálně platné pravdě a jednom správném řešení, jistotách a předvídatelnosti života. Ne, že by univerzální a všesjednocující pravda neexistovala, ale většina lidí na ni nedosáhne. Jen si myslí, že ta jejich pravda je ta nejvyšší. Proto je bezpečnější s jistou dávkou pokory předpokládat, že jakýkoliv pohled, postoj, řešení je jen dílčí, že to nevidíme celé a že možná ti druzí mají důležitou část do skládačky.

Naše touha po univerzální pravdě, definitivně správném řešení nahrává pouze různým demagogům, spasitelům, vůdcům a guruům, kteří mají tendenci přesvědčovat ostatní, že jejich pohled, jejich cesta, jejich řešení jsou ty jediné správné a uzurpovat si tak moc a pozici, která jim nenáleží. Nabízejí svým následovníkům iluzi, že jsou lepší než ti, kteří "nepochopili". Polarizují společnost a vyvolávají konflikty. Kdyby ale byli nositeli univerzální pravdy, tak by to logicky nedělali.

Pokud se někdo nad někoho vyvyšuje, ochuzuje sám sebe o to, čím ho dotyčný mohl obohatit, o řešení, které mohl přinést. Každý, kdo je umenšen, ponížen, Celku chybí. Svět je chudší o jeho jedinečný projev života, o jeho řešení. Čím víc ponížených a umenšených, tím jsme jako civilizace slabší. Pokud se navzájem oslabujeme a ponižujeme, vyvyšujeme se jeden na druhého, ubíjíme navzájem svůj potenciál a snižujeme šanci lidstva na vývoj. Každý, kdo se nad někoho vyvyšuje, si tak v domnění, že vyhrává, podřezává nevědomky větev sám pod sebou.

3. Musíme se naučit dívat na to, co se děje, jinak. To, že něco nefunguje tak, jak jsme byli zvyklí, jak bychom předpokládali nebo chtěli, ještě nutně neznamená, že je to špatně, že je to známka nekvality. Možná že jen vedle dosud převažující tendence, cesty vyrostla další možnost či možnosti. Je to, jako když se vám narodí mladší sourozenec. To, že máte další bratry či sestry nijak nesnižuje vaši kvalitu. Jen bude teď doma více živo a vás to může naopak velmi obohatit a posílit.

Spousta lidí ale upírá zrak jen na tu jednu cestu, na kterou jsou zvyklí, a ty nové prostě nevidí.  Mylně pak vyhodnocují, že svět je čím dál horší. Nezapomeňme se proto dívat nejen na to, co v určité podobě zaniká, ale dejme šanci i tomu, co se rodí. JINAK neznamená nutně ŠPATNĚ. A stejně jako sourozenci mohou i různé perspektivy, řešení, cesty existovat zároveň. Čím více cest, možností a variant, tím je existence bohatší a život paradoxně stabilnější. Jen je třeba vyladit ty správné vztahy mezi nimi a ujasnit si, za jakých okolností, v jaké míře se která cesta či řešení hodí a co s sebou nese. Jde o to, aby všichni mohli být svobodní a aby se zároveň svým svobodným projevem navzájem neomezovali a neubližovali si.

To je úkol, který tato realita řeší už celé věky. A já si říkám, jestli budeme jenom jako mnoho generací před námi, které to ještě nedokázaly, nebo se nám konečně podaří vytvořit svět, ve kterém bude řešení pro všechny.

© Iva Uhlířová, 2021. Text smí být šířen, kopírován a používán pouze pro nekomerční účely, a to jen v nezkrácené podobě a s uvedením autorky článku a zdroje s aktivním odkazem.