Iluze vlastní nedokonalosti
Základním omylem naší doby je fakt, že plýtváme téměř veškerou svou životní sílu na to, abychom se stali někým, kým ve skutečnosti nejsme. Své kvality, svoji jedinečnou energii, se kterou jsme byli stvořeni, vnímáme jako samozřejmost, v horším případě dokonce jako slabost. Místo toho, abychom žili svoji pravdu, tvořili ze sebe a užívali si svou jedinečnou část Boží energie, se snažíme naučit a rozvinout u sebe uměle kvality, které nemáme. Říkáme tomu vzdělání, růst, osobní rozvoj, práce na sobě... Často je to ale spíš sebepotlačování a systematické ubíjení vlastní jedinečnosti, které v nás jen násobí pocity viny a selhání.
Podlehli jsme iluzi, že naše duše jsou nedokonalé, že jsme tady na Zemi kvůli tomu, abychom se vyvíjeli a učili. Někteří z nás jsou stále ještě ochotni věřit i v to, že součástí tohoto vývoje mají být také bolestné zkušenosti, trest, karma. Věříme, že bez duality a protikladů není možné žádné poznání a skutečné prožívání sebe sama. Ta iluze je tak stará a žijeme v ní už tak dlouho, že jsme ji začali považovat za Boží pravdu, za Boží řád a zapomněli jsme na to, že je možné žít jinak.
Díky tomu, že máme možnost vnímat každou jednotlivou duši v její pravé podstatě, vidíme, jakou roli v celém Božím organismu jednotlivé duše hrají a jak do sebe jejich energie zapadají. Každý si neseme jistý aspekt Boží energie a všichni dohromady tvoříme pestrý, a přitom dokonalý celek. To, co je přirozené pro jednoho, je pro druhého naprosto cizí a nepochopitelné. Když popřeme své pocity, své touhy, zahodíme svůj jedinečný způsob sebevyjádření, abychom se přizpůsobili cizí představě o tom, jací máme být, ztrácíme svou energii, přestáváme vyzařovat do okolí svou jedinečnou Boží kvalitu a naše existence z hlediska Celku ztrácí smysl. Nejsme schopni v kontaktu s druhými sdílet a násobit energii. Naopak ji potřebujeme od druhých a prohlubujeme energetický deficit planety Země. Tvoříme společnost unifikovaných, nemastných, neslaných osob, které jsou bez energie a chuti do života, nejsou schopny se radovat, tvořit a milovat se.
Přitom cesta ke štěstí každého z nás a zároveň i energetickému vzestupu planety Země je stejná. Je čas se přesunout od neustálého boje o energii, který ovládal život na Zemi po dlouhá tisíciletí, k násobení energie. Pouhá výměna energie ve vztazích je také málo. Když se potkají dvě zářící duše, vědomé si své jedinečnosti a vyzařující své Božské kvality, dochází k násobení energie a vzniká nová kvalita energie, která posouvá a proměňuje obě duše. To je zcela jiný způsob růstu a získávání poznání, než jaký jsme prožívali dosud. Toto je růst v souladu s Božím řádem, Boží láskou, růst, který navíc zajišťuje neustálý dostatek energie. Pokud takto žijí a tvoří všechny bytosti, je udržována kolektivně energie na vysoké úrovni.
Přičemž není třeba se obávat, že pokud budeme následovat své pocity a touhy, podlehneme egu. Možnosti našich duší (a těl) jsou mnohem velkolepější, než si dokážeme představit. Pokud budeme opravdu v souladu se sebou, jsme automaticky také v pokoře a v souladu s Božím řádem, protože tak jsme byli stvořeni.
Nejsme na Zemi, abychom se cokoli učili, ale abychom tady dokázali (navzdory všemu) být sami sebou. Proto pamatujte, že takoví, jací jste, jste naprosto v pořádku. Vaše pocity, vjemy a myšlenky, které vás napadají, jsou správné a důležité, i když si jejich význam třeba zatím plně neuvědomujete a ostatní to mají jinak. Důležité je nic v sobě nepotlačovat a vydat se na cestu, na kterou vás zve vaše duše.
© Iva a Martin Uhlířovi, 2016 (aktualizace květen 2019). Fotka od pixel2013 z Pixabay.
Článek smí být dále šířen a kopírován pouze v neupravené a nezkrácené podobě a pro nekomerční využití. Podmínkou je uvedení autorů a zdroje článku s aktivním odkazem.